Jenže to já neovlivním. Mohla bych třeba utéct někam daleko, ale jednou by mi došly síly. Mohla bych se zahrabat do písku, ale jednou by mi došel dech...
Přála bych si být opět tou malou holčičkou, která staví hrady z písku. Které se na tváři objeví úsměv pokaždé, když řekne: ,,Piky, piky za sebe!" . Kterou oblíkali do těch nejrůžovějších šatů a dělali z ní princeznu...
Jenže tohle vše je pryč, jakoby vzpomínky rozfoukal vítr. Nic netrvá věčně a mě proto nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a doufat v lepší budoucnoust...
Život je změna!
Wooow, to je luxusní myšlenka. Já o tom nikdy nijak nepřemýšlela. xDD