5. října 2012 v 16:17 | Fearnie
|
Ahoj zdraví vás vaše milovaná Fearnie. :) Asi před rokem mě napadla taková povídka, no a dnes jsem ji našla v nootebooku a rozhodla se v ní pokračovat. :) Takže dnes vám přináším první část první kapitoly. Nevím, tahle je taková divná, no jsem zvědavá zda to aspoň trochu pochopíte. :)) Pište názory, kritiku... :))
Já a pár mých kamarádů jsme v klubu Modrá kočka .Máme to tady vážně rádi a zrovna dnes má vystoupit Michael Jackson! Pořád nemůžu uvěřit, že TEN Michael bude tady, v takovém zapadákově...
S naší partou tančíme a užíváme si, dokud tady není moc lidí. Vyzvala jsem k tanci Honzu. Je to můj nejlepší kamarád, ale vyzvat mě k tanci, by ho nenapadlo?!? Tančíme a točíme se kolem sebe. Jemně se dotýkáme, ale neřešíme to. K tanci tohle vše patří. JEN k tanci.
Michael doslova ,,skočil" na podium v 8 hodin. Začal písní Smooth criminal a my začali tančit. Moc nás to bavilo, tohle je naše oblíbená píseň. Tančíme a refrén zpíváme s Michaelem.
Po krátké přestávce začala píseň Beat it. Opět se začalo tančit a Michale chodil po podiu a užíval si to s diváky. Byl rád, že se to všem líbí, ale na jeho místě bych se nedivila. Dokázal toho spousty a musí být zvyklý na slávu, no ne?
Michaelovo vystoupení skončilo v 1 hodinu ráno. Bylo nám líto, že musel odejít, ale alespoň jsme získali jeho autogram!
Já a Kristin, má nejlepší kamarádka, jsme odcházely ve 2 hodiny. Ale i to bylo pozdě, protože jsem měla být už ve 2 doma. Ale Kristin mě ukecala a přece jsem ji tam nemohla nechat.
Po cestě jsme stále zpívaly Beat it, Smooth criminal, Thriller a další...
Moje matka mě okřikla, že jdu pozdě. Já ale zaprotestovala: ,, Mami, jsou 2 hodiny a 5 minut. Myslíš si, že mám v zadku torpédo?". Ona to, ale neřešila, dala mi pusu na čelo a odešla spát.
Dnes byl úplněk a tak se mi skvěle usínalo s pohledem z okna....
,,Clair!!!!! Vstávej!" křičel můj bráška a třepal mi ramenem. Na to, že má pouze 4 roky, je docela silný. ,,Co?" řekla jsem asi hodně rozespale, protože Dominik o kousek poodstoupil. ,,Co to máš s vlasy, Clair? Musíš se oblíkat do školy." řekl Dominik a tahal za peřinu. Nehodlala jsem se jí vzdát, ale po pěti minutách protestu jsem nakonec vstala. S vlasy? podivila jsem se. Vydala jsem se k zrcadlu.
,,Áááá!" vyjelo ze mě, když jsem spatřila svůj odraz. Měla jsem středně dlouhé vlasy, ale měla jsem je navlněné a připevněné na bok. Takhle je nenosím! Nikdy! Nosím je buď rozpuštěné, nebo prostě v culíku. A hlavně je vždy nosím rovné, nikdy ne navlněné! Chtěla jsem s tím něco udělat, ale do pokoje vešla matka. Stála ve dveřích a pohled jí zůstal na mých vlasech. ,,Mami…" chtěla jsem jí vysvětlit, že za to nemůžu, ale zakoktala jsem se a nezmohla se na slovo. Matka mě, ale nechtěla poslouchat. Za 15 minut na mě naházela oblečení, snídani a další věci, které se obvykle dělají ráno….
Ani jsem se nenadála a seděla jsem v lavici ve škole. Najednou se vedle mě posadil Vojta, kluk co se mnou chodí do třídy a do kterého jsem naprosto zblázněná. Má melírované vlasy, trochu delší a nosí je na bok. Má modré oči a obléká se hrozně stylově. On se vážně posadil vedle mě? Dělala jsem, že tam není, je to jen zlý sen! Probudím se a vlasy budu mít krásně rovné, přála jsem si…
Tak moc jsem to sice nepochopila, ale jinak to zatím vypadá zajímavě :)