Všechno o čem dokážete snít, můžete mít!

ATIWU - 1.kapitola

10. května 2013 v 19:01 | Fearnie
Je tady první kapitola, ať se líbí. :)


,,Mami, prosím tě, už toho nechej! Věděla jsi, že chci odjet. Přece jsi mi půlku zaplatila a já tam vážně chci jet. Maturitu mám a teď se chci posunout zase dál," řekla jsem a usmála se na matku. Jenže ta, jakoby na všechny naše dlouhé rozhovory o tomhle zapomněla. Ale musela jsem uznat, že se kvůli mně držela dobře!
,,Já vím, Katy, ale budeš mi chybět!" namítla na svou obranu.
,,Vždyť ty mě taky!" řekla jsem a dlouze ji obejmula. Poté mě, díkybohu, pustila a já se vydala vstříc obrovskému letadlu. Nedovolila jsem si, otočit se. Nejspíše bych to vzdala a rozutíkala se z letiště pryč. Tohle jsem dopustit nemohla, ne ve svůj šťastný den.

Po celonočním letu se konečně v letadle rozsvítila kontrolka: Odpoutejte se, prosím. Popadla jsem svou příruční tašku a velký kufr. Malými kroky jsem kráčela z letiště pryč. Tak, jsem tady. Jenže.. kam půjdu? Rozhlédla jsem se a kolem mě spousta domů, domků, obchodů, restaurací. Až jsem konečně došla tam, kde jsem chtěla. Hotel Bandeirantes! Můj prozatimní domov pro příštích několik měsíců. Ale kdoví, třeba i pár let. Snad to matka rozdýchá.

Crrr..Ale nee. Budík? V letadle jsem se neprospala a ani v téhle přehnaně měkké posteli jsem to nestihla dohnat. Neochotně jsem vstala, upravila se a zamkla dveře pokoje. Vykročila jsem do ulice pravou nohou. Rozhlédla jsem se. Vypadalo to tady jinak než včera v noci. Zdálo se mi to, nebo zde bylo o hodně méně lidí? Včera v noci jakoby to tu žilo. Každý se bavil, hrála hlasitá hudba. Teď? Nic. Jen pár pouličních trhovců se snažilo něco málo ze svého stánku prodat. Nad tímto jsem se musela lehce pousmát. Ale potom jsem si vzpomněla, co mám za úkol. Kráčela jsem kolem všech těch domů, až jsem došla k tomu, ke kterému jsem chtěla. Zaklepala jsem a konečně mi otevřela TA žena. Na sobě měla hrozně elegantní oblečení a veliké sluneční brýle. To byl trochu paradox, vzhledem k tomu, že se zrovna obloha zatáhla.
,, Olá, souMaria!" pronesla žena a natáhla ke mně neochotně ruku. Potřásla jsem s ní a na její předchozí pozdrav pouze přikývla hlavou. Zavedla mě do obrovského, moderně vybaveného pokoje a já uviděla svou práci. Na zemi seděla, asi sedmiletá, holčička a hrála si s moderně obléknutou barbínou. ,, Oi," pozdravila jsem ji, jejím rodným jazykem. Nepatrně zvedla hlavu, ale nevypadalo to, že by vůbec zaregistrovala, že jsem přišla do místnosti.
Žena, která se mimochodem jmenovala Maria, se se mnou rozloučila, řekla něco v tom stylu, že přijde ve dvě odpoledne a poté se za ní dveře s cvaknutím zavřely.

Celý den jsem se snažila s malou Ritou vyjít, jak nejlépe to jen šlo. Nechtěla spolupracovat. Byla celkem dost arogantní, hádejte, po kom to asi měla? Oběda snědla snad ani ne polovinu. Doufala jsem, že ,,někde" nepochytila slovo dieta. S barbínou jsme si hrály jen na oko. Protože, i když jsem ji prosila sebe více, nechtěla mi ji půjčit. Je otrava všude tahat česko - portugalský slovník, ale moje chyba. Nevěnovala jsem tomuto jazyku tolik, kolik jsem asi měla. Ještě, že jsem z něj nematurovala. To by byl můj konec. A snad do konce života bych měla odepřen přístup do této země. Ale co, tato práce - au pair - byla jen dočasná. Dokud si nenajdu něco lepšího.

Na oběd jsem se stavila v malé, příjemné restauraci. Dala jsem si obyčejné nudle s masem. Místní speciality jsem zatím riskovat nechtěla, ale to příjde…
I hned jsem se stavila do malého obchůdku, který byl vedle restaurace. Trochu jsem se pozastavila nad názvem - Prateleira , což vlastně znamená polička. Zajímavé. Vkročila jsem tam a hned to pochopila. Veškeré zboží leželo na takových ,,poličkách", které byly rozmístěné všude po obchodě. Nejspíše bych ten obchod pojmenovala stejně.
Rozhlédla jsem se a vydala se pro ovoce. Celkem mě zamrzelo, že zde nemají mé nejoblíbenější - jablka. A tak jsem si dala do košíku pomeranče a jahody. Otočila jsem se, ale do někoho jsem vrazila a celý můj košík ležel na zemi. Předemnou stál muž a držel se za čelo. Rychle jsem ve slovníku hledala frázi : ,,Omlouvám se, moje chyba.
Zapomněla jsem i tuhle lehkou větu? Možná by mě omluvilo, kdybych řekla, že měl naprosto dokonale modré oči? ,, Desculpe,eu não fiz." řekla jsem, ale on se na mě zaraženě díval.
,,Promiňte, nerozumím vám," řekl trochu smutným hlasem. Ale jeho barva hlasu mě hladila ještě chvíli poté. ,,Mluvíte česky?" bylo první co mě napadlo. Ano, nic lepšího. Jemu nezbývalo nic jiného než zaraženě přikývnout. V tom se podíval na hodinky a jeho výraz se rázem změnil. Zvedl můj košík ze země, dal mi ho do rukou a řekl: ,,Omlouvám se. Musím jít." Krátce na mě pohlédl a rozutíkal se z obchodu pryč. Zmateně jsem se za ním dívala. To bylo vše? Tss, trocha vychování by neuškodila. Zamrzelo mě, že jsme nevedli delší debatu. I za ten jeden den mi čeština šíleně chyběla.

Utahaná jsem přišla do svého hotelového pokoje a padla na postel. Převlékla jsem se do pohodlných, možná trochu krátkých šatů. Vyšla jsem na balkon a najednou mě zarazilo, jak najednou svítí slunce! Namazala jsem se opalovacím krémem a seděla tam asi hodinu. Bylo to fajn. Zvlášť s pěkně čerstvým pomerančem.

Asi v devět hodin jsem vyčerpaná padla do nádherně ustlané postele. Zřejmě přišla pokojská a ustlala mi, ne že bych to neuměla. Ale ona dokázala i z peřin a dek udělat hotové mistrovské dílo.
Na stolek mi dala flašku šampaňského a jednu broušenou skleničku. Ale tento nápoj jsem dnes oželela, zítra bych nevstala vůbec.
Naposledy jsem se zastavila na úžasném balkoně. Můj výhled za ty peníze stál, mohla bych navždy bydlet jen na tom balkoně. Předemnou se zrcadlila bledě modrá, slaná voda a písčitá pláž. Podél ní poskytovalo stín něco málo palem. A o kousek dál se v obzoru skláněla hora a na ní to, proč jsem tady vlastně chtěla jet. Socha Ježíše Krista Spasitele. Meu Deus! Tohle byla vážně krása. Byla jsem moc šťastná, že jsem si nakonec našetřila potřebnou polovinu pěnez a hlavně - že jsem se tady přinutila odjet. Tohle je má vysněná země - Brazilie. A moje milované městečko, zkrátka láska na první pohled. Rio de Janeiro...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tady?

ano!
ne!

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 10. května 2013 v 20:38 | Reagovat

Vypadá to tedy zajímavě! :-) Jsem zvědavá, co od toho čekat, asi bych si měla přečíst anotaci, jestli tu někde je, abych měla přehled. Každopádně se těším na další kapitolu! :-)

2 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 10. května 2013 v 22:15 | Reagovat

Nuž, je to zatiaľ zaujímavé :D Páči sa mi ako si to napísala, len ma prekvapilo, že sa Katy (tak sa volá, nie?) tak rýchlo aklimatizovala a nedoľahol na ňu časový posun :D :D
No naozaj je to krásne a teším sa na ďalší bezva diel :D :D
Inak, bola si tam niekedy? V Riu? :D Ja som pred pár rokmi "snívala", že tam pôjdem, ale omrzelo ma to :D
A ozaj... Učíš sa portugalčinu či využívaš slovník? :D :D

3 Ana Syringa Ana Syringa | Web | 11. května 2013 v 13:23 | Reagovat

[2]: ZHODA!
Tiež som snívala o tom, že pôjdem do Ria, mesta večných festivalov a osláv. Ale potom som zamierila, ehm, trochu viac na sever a začala som snívať o Švédsku, Nórsku, Fínsku, Islande, Grónsku... tam, kde je zima jak na Sibíri. :D Veď som predsa Ľadák, ne? :D (Pozdravujem, Lexi/Maďara/Grizlyho.)

Poviedka vyzerá zaujímavo... som zvedavá na pokračovanie. A určite budem pokračovať v čítaní... idem si odkaz na tú poviedku pridať do svojej súkromnej knihovníčky poviedok, ktoré čítam, ok? :)

4 Ana Syringa Ana Syringa | Web | 11. května 2013 v 22:21 | Reagovat

Máš ho na martinuse... druhá časť:
http://www.martinus.cz/?uItem=138086
a tretia časť:
http://www.martinus.cz/?uItem=128541

A v Čipe som rozmýšľala, do ktorej zeme dám dej a potom mi do oka padlo švédsko... tak som si vygooglila informácie, skadiaľ som vedela, obrázky a všetko a zamilovala som sa do tej krajiny. takže skôr by si mohla povedať,  že mám rada švédsko práve preto, lebo ho mám v poviedke. :D možno presvedčím oca, nech zoženie lístky na hokej, to by bolo dva v jednom pre mňa! :)

5 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 11. května 2013 v 23:31 | Reagovat

NNo, neviem či Dammien je v nejakom filme, ale mne sa to meno neskutočne páči a deň pred tým ako som začala písať "Zavrhnutých" bol u nás môj bratranček Damiánko, tak od toho to mám :-D
Ja by som do Ria šla na karneval (aj keď je to risk) a naspäť, ale mama mi sľúbila aspoň karneval v Benátkach, inak ma to ťahá na Sever, alebo možno z južnejších zemí Taliansko a India, ale skôr ten sever :D
Nuž, podľa mňa google prekladač stačí a keby niekto vedel po portugalsky tak ti poradí ;)
A inak, tak ti prajem, aby ti ten rok tam vyšiel :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama