Všechno o čem dokážete snít, můžete mít!

2.kapitola

21. srpna 2013 v 14:35 | Fearnie |  1. díl - Samragdový klíč
Ano, ano, ano! Konečně je zde 2.kapitola Jantarové země:)


2. Kapitola - Krásy Sandorie
Když byly daleko, Lucy se rozběhla k Velkému Domu. Měl kamenné zdi a obrovské dřevěné dveře se západkou. Lucy ji odstrčila a opatrně dveře otevřela.
,,Halo?" nahlédla dovnitř a zavolala. Ale nikdo se neozval, až na ozvěnu, která se Domem nesla.
Lucy vešla dál, ale dveře nechala pootevřené. Krok po kroku šla dále, až narazila na schodiště. Naštěstí sem proudily pruhy světla z otevřených dveří a postranních okenic, takže Lucy vyšla dřevěné schody bez obtíží.
Otevřela další dveře, tentokrát ale menší. Pomalu stlačila kliku a ocitla se na střeše. A najednou pochopila ten výhled na Les Sirén.
,,To je bomba," vydechla Lucy a roztáhla ruce. Vítr jí vál do obličeje a dlouhé vlasy jí poletovaly všude kolem.
,,Tak tohle u nás nemáme," řekla si jen tak pro sebe. ,,Aspoň něco," řekl někdo za ní a ona s sebou leknutím trhla. Otočila se a byl tam Pearce.
,,Špehuješ mě?" vyjekla naštvaně Lucy. ,,Ne, jen jsem pro tebe přišel na večeři a Trixy mi řekla kde jsi. Můžu ti to tady ukázat, pokud budeš chtít," navrhl Pearce na omluvu.
,,OK," řekla ledabyle Lucy. Ale to on nepochopil. ,,Co? Ok?" zakoktal se. Lucy se zasmála: ,,Nevíš, co to znamená? To u nás ve 21.století znamená dobře, souhlasím." ,,Aha," ulevilo se Pearcovi. ,,Tak tedy…. Ok…" Lucy se znovu zasmála a šťouchla do něj….




,,Takže, Les Sirén jsi už asi viděla," řekl Pearce a ukázal před sebe. Lucy uviděla veliký a prostorný les, plný jehličnatých, ale i listnatých stromů. Nadechla se a ucítila vůni jehličí, kterou milovala.
,,Támhle je trochu vidět Goldie," řekl a ukázal směrem na jihozápad.
,,Ta Goldie, kde by se mělo těžit zlato, ale těží rubíny?" zažertovala Lucy a Pearce se zasmál.
,,Co je tady?" zeptala se a ukázala dolů pod ně.
,,To je takzvaný Temný průchod," řekl Pearce se strachem v hlase. ,,Co to znamená Temný? Temný proto, že je tam tma, i když svítí slunce?" Snažila se znovu zažertovat Lucy, ale Pearce se tentokrát nezasmál. Jen řekl: ,,Kolem celého města jsou hradby, kromě jezera Tinne a Údolí Elfů. Tam se dostaneš normálně. No, ale tady…. Obyvatelé zkoušeli hradby postavit už nejméně 6x. Ale buďto se sesypaly nebo shořely… Proto je tam alespoň to oplocení. Jenže Sirény se tady chodí rády dívat. Buď opatrná. Když tam uvidíš nějakého kluka, bude to ten, co se ti líbí. Sirény na sebe rády berou různé podoby a pak tě stáhnou k sobě. Nikdy už nebudeš jako dříve, ony tě od sebe nepustí…"
,,No páni," vydechla Lucy a posadila se na střechu Domu. ,,Mám se bát nebo je tu bezpečno?"
,,Můžeš v klidu spát, ale kdyby náhodou, v chatce máš zvon. Zazvoníš a budeš křičet poplach. Ok?" zeptal se Pearce. ,,Dobře…" řekla nepřesvědčivě Lucy.
,,Hrdličky večeře," ozvalo se zdola. Lucy se podívala dolů a uviděla….
,,Luku," usmála se.
,,To jsi tak ráda, že ho vidíš?" zeptal se Pearce a už šli po schodišti dolů.
,,Je mi ctí, vás doprovodit na večeři, slečno Lucy," řekl Luke dramaticky a nastavil jí rameno. Lucy se do něj zavěsila a šli spolu. Pearce smutně klopýtal za nimi.
Šli kolem Lucyina domu, přes velké náměstí, které má uprostřed fontánu až nakonec dorazili k Hlavnímu sídlu. Byla to opravdu velká budova a uprostřed byla hlavní věž. ,,Co je úplně nahoře?" zeptala se Lucy.
,,Tam se vězní čarodějnice, které půjdou hezky na hranici," zažertoval Luke, ale Lucy to brala vážně. ,,Pálíte čarodějnice," vydechla. ,,To my u nás ve 21. Století…." ,,Jo, my víme, máte se tam lépe," skočil jí do řeči Pearce. Myslel, že se někdo zasměje, ale nastalo nepříjemné ticho.
V tom kolem nich prošly Roisin a Corinna.
,,Ahoj Luku," řekla Corinna a usmála se. Luke nervozně sklopil oči a usmál se….

Lucy, Luke a Pearce vystoupali po točitých schodech v Hlavním sídle. Stáli před místností a čekali. Po stranách stáli dva muži a měli za úkol nikoho nepouštět dovnitř.
,,Máte i stráže?" nahla se Lucy k Pearcovi. ,,Vy ve 21.století ne?" nahl se tentokrát Pearce k Lucy.
,,Můžete vejít," řekl jeden z mužů a otevřely se před nimi vysoké dřevěné dveře.
První vešel Luke, za ním Lucy a jako poslední Pearce.
,,Vedu vám Lucy, vládkyně," řekl Luke a sklopil hlavu. Lucy s Pearcem přistoupili k němu a také sklopili hlavu.
,,Vítej Lucy," řekla žena okolo 30 let, měla dlouhé vlnité hnědé vlasy, hnědé oříškové oči a krásné zelené šaty až na zem. Šla k Lucy a vzala ji za bradu. ,,Tak to jsi ty."
Chvíli se jí dívala do očí a pak jí vzala za ruku. ,,Máš smaragdový prsten," zazářily jí oči.
,,Víte… vl… vládkyně, já stále netuším, proč jsem tady…" vykoktala Lucy a jemně jí vysmekla ruku ze sevření. ,,Lucy…" okřikl ji Pearce. ,,Přestaň mi pořád dělat chůvu," řekla mu ostře Lucy.
,,Páni, jsi rázná a ostrá. Budeš skvělá vládkyně," vložila se do toho Liberta.
,,Počkat, co? Já a vládkyně? To je nějaký vtip…" zarazila se Lucy, ale nikdo ji už neposlouchal.

Všichni se usadili k velkému stolu s vyšívaným ubrusem.

,,Tak, Lucy, jakpak se ti v Sandorii líbí?" zeptala se Liberta.
,,No, zatím jsem byla jen ve Velkém domu a šla přes náměstí… Ale ano, je to tu pěkné," snažila se být zdvořilá.
Všichni do sebe házeli jídlo - byly tu křepelky a kuřata, brambory, chleba, voda, ale také víno. Lucy se snažila ještě chvíli vydržet, ale moc jí to nešlo. Jedla po malých soustech a nakonec jí to nedalo. ,,Můžu tedy vědět, co tady dělám?" zeptala se, jak nejzdvořileji dokázala.
,,Budeš naše nová vládkyně. Třeba pak povolíš stěhování z města nebo lépe - ze země," řekl Luke a s nadějí se díval na Libertu. Ale ta se jen usmála a pohlédla na Lucy :,,To zde není možné. Ale ano, jsi tady proto, abys byla naše nová vládkyně. Někdo mě musí nahradit…"
,,Ne!" řekla rozhodně Lucy a prudce se odsunula od stolu. ,,Nemůžeš nás v tom nechat," namítla Liberta a začala skandovat: ,,O Velká Lucy!" Pearce a Luke nechtěli zůstat pozadu a přidali se k ní. Všichni křičeli její jméno, tleskali a dupali nohama.
,,Přestaňte!" zakřičela Lucy, ale její hlas splynul v jeden s ostatními. Nikdo ji neslyšel. A i kdyby ji slyšeli, poslouchali by, co si myslí???
Lucy se rozutíkala pryč. Otevřela dveře, proběhla kolem stráží, seběhla schody, proběhla přes náměstí. Zastavila se až u… portálu!?!
Pomalými kroky přistupovala blíže a myšlenky v hlavě se jí mísily jedna přes druhou.
,,Stůj," uslyšela za sebou. Otočila se a stála tam Corinna! Lucy se zhluboka nadechla a řekla: ,,Co chceš? Říkat mi, jak moc vám budu chybět? Že mě potřebujete? Já vám nebudu dělat vládkyni."
,,Lucy, prosím pojď se mnou. Něco ti ukážu a třeba změníš názor," prosila jí Corinna. Lucy se usmála, ale pak rozhodným hlasem řekla: ,,Až se vrátím, teda… pokud se vrátím." Vykročila k portálu a najednou, jakoby se po ní slehla zem…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 21:09 | Reagovat

Je to fajné :D Páči sa mi ako si to napísala :D Ale to skandovanie mi k tej vládkyni proste nešlo :D no čo ti poviem :D Teším sa na 3. kapitolu :D

2 Dorka J. Dorka J. | 22. srpna 2013 v 19:57 | Reagovat

Ahoj :) Zaujímavé čítanie i keď občas som sa takmer nevedela vysomáriť z dialógov :) Ale ľúbi sa mi ten svet a teším sa na pokračovanie ;)

3 Ronnie Ronnie | Web | 26. srpna 2013 v 15:32 | Reagovat

Hezká kapitola :D Je to pěkně napsané, ale jak řekla Yasemin, to skandování mi tam moc nesedí :D Ale jinak je to bomba a těším se na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama