Všechno o čem dokážete snít, můžete mít!

Září 2013

Vyhlídky do budoucnosti:D

29. září 2013 v 12:21 | Fearnie |  Tajemné články!
Teď nemám na mysli, co bude za 10, 20 let. Myslím příští týden, v nejbližší době. Jak to bude s články?

- hodně se teď věnuji psaní Jantarové země, protože bych to chtěla v říjnu poslat do nějakého nakladatelství
- možná budu mít beta-readera a tím pádem budu přidávat Jsem nevinná!
- V pondělí čekejte nějaké video:)
- Ve středu můj článek do blogtour.

Mimo jiné, uričtě víte, že ráda sportuju a chystám se přitvrdit, takže si asi založím ještě jeden blog o cvičení.:) Budete chtít adresu? Užívejte si slunnou neděli! :3

Týden s knížkou (2)

26. září 2013 v 21:34 | Fearnie |  Týden s knížkou
Jop, další video:3 ...Užijte si ho, komentujte a těšte se na pátek.:):D


Nechci aby bylo extra dlouhé a nakonec má 11 minut. Pardoon:D Nemůžu si pomoct. Jedná se o týden 9.9. - 15.9..;)

"Knižní zpověď" IV. (Film vs. Kniha)

22. září 2013 v 13:17 | Fearnie |  Knižní zpověď

  1. Raději si přečteš knížku, nebo se podíváš na film?
    Raději přečtu knihu, ale musí to být před shlédnutím filmu;).

  2. Co by si podle tebe vybrala většina tvých kamarádů a známých?
    Rozhodně film! Samozřejmě pár mých přátel by zvolilo knihu, ale je jich minimum.

Jsem nevinná - 1.kapitola

20. září 2013 v 16:05 | Fearnie
Je tady 1.kapotila, ať se líbí;).


,,Tělo mladého muže bylo nalezeno dnes ráno v ulici Polní. Co se stalo, zatím nevíme. Měl podřezané hrdlo a okolo něj bylo spousty krve. Nemáme žádné stopy, ani podezřelé." To stačí, řekla si Carly a vypla zprávy. Stejně nepříjdou na to, kdo to udělal, tak na co pátrat. Dívka neměla ráda vyšetřování a už vůbec ne ty ,,kecy" v televizi.
Popadla do rukou kabát a vydala se do ulic. Mířila do své nové střední školy, kde se právě včera byla zapsat. Dnes tam oficiálně nastupuje jako studentka.

Vešla do své nové třídy a posadila se až úplně dozadu. Rozhlédla se. Kolem ní bylo plno puberťáků, kteří jen rozebírají své oblečení a vlasy.
,,Jo! Ta akce je zítra. Bude to božííí..." ,,To triko měli i v ostružinové barvě." ,,Jo, chodíme spolu." tyhle věty slyšela ze všech stran. Musela se pro sebe usmát.
,,Slečno Martinézová, je vám něco k smíchu?" ozval se přísný hlas profesorky, která zrovna něco psala na tabuli. Carly se rozhlédla, několik jejich nových spolužáků na ni zíralo. Uvědomila si, že tyhle věty nemohla slyšet. Protože... oni je ještě neřekli. Zavrtěla hlavou a otevřela učebnici.

Popadla své učebnice a vyběhla na chodbu. V tom ale do někoho vrazila. Že by už zase? S nezájmem zvedla oči a naproti ní stál pohledný kluk. Byl asi o rok starší a pozorně ji sledoval. Co je na ni tak zvláštní? Snažila se napodobit styl místních holek. Na sobě měla úzké džíny s potiskem květů, černé tílko a na něm lehký propínací svetřík. Její kudrnaté vlasy ji ve vlnách splývaly až pod ramena. Povytáhla obočí a čekala, zda kluk něco neřekne.
,,Jsi tu nová?" vysoukal ze sebe nakonec. Carly přikývla, neměl chuť se s nikým vybavovat.
,,Provedu tě tady, jestli... jestli máš zájem." řekl a usmál se na ni. Sjela ho pohledem od hlavy až k patě a až pak řekla: ,,Díky, ale to nebude potřeba." Pohrdavě se na něj usmála a odešla pryč...

I hned co přišla domů, zapnula televizi. Třeba budou mít nějaké novinky.
,,Zjistili jsme, že mladý muž, co dnes ráno zemřel, byl nájemný vrah. Na zakázku zabil tři lidi. Teď je otázkou? Věděl to ten, co ho zabil?" Carly se pro sebe usmála a televizi opět vypla.
Rozhodla se, že si udělá úkoly do školy. Sice tam byla první den, ale nechtěla být pozadu. Řekla si, že bude mít nový život, který obsahuje školu, soustředění a možná i … přátele? Při tom slově se otřásla. Skoro ani neznala jeho význam.

Bylo deset hodin večer a Carly seděla v kuchyni. V ruce držela ostrý kuchyňský nůž. Otáčela s ním a jeho ostří se ve světle lamp leskla. V jejich očích se zalesklo, ale ona musela být silná. Sevřela rukojeť silným stiskem a nůž zabodla do kuchyňské linky. Zavrtěla hlavou a z místnosti odešla. Tohle bude jedna z poklidných nocí.

Druhý den seděla v lavici a připravovala se na hodinu. Na stůl si postavila láhev s čistou vodou. Ušklíbla se při pohledu na ten hnus. Tohle měla pít? Vždyť jí to ani trochu nechutná a nepomůže jí to. Podívala se na prsteníček na levé ruce. Měla na něm stříbrný prsten s velkým rudým kamenem. Kámen odklopila a pod lavicí do láhve nakapala pár kapek rudé, husté tekutiny. Láhev protřepala, napila se a s velkou úlevou se uklidnila.
,,Co je to?" uslyšela vedle sebe hlas. S trhnutím se otočila, byl tam ten kluk ze včerejška! Že by se v jeho věku spletla? On chodí s ní do třídy a ona si ho předtím nevšimla? Dívala se na něj a on čekal na odpověď.
,,Můžu to ochutnat?" zeptal se po chvíli.
,,Co?" Carly nenapadlo, co by na to měla říct.
,,No, podle tvého výrazu to je asi hodně dobré," nenechal se odbýt a prohlížel si ji svýma velkýma modrýma očima. Dnes na sobě měla černé džíny, rudě červené triko s jedním ramenem dolů a vlasy měla spletené do copu, který měla přehozený přes rameno.
,,Nechutnalo by ti to." Odsekla a dál už se na něj ani nepodívala.

Zbytek dne se jí povedlo mu vyhýbat, měli společných jen pár hodin. Bohužel ale poslední měli opět společnou. Carly napadlo, že by se vytratila. Ale pak si uvědomila, že chtěla normální život a k němu prostě patří asi i … kluci.
Seděla v lavici a nepřítomně klepala propiskou o lavici. Věděla, že na ni promluví a připravovala se, jak ho co nejlépe odpálkovat.
,,Znervozňuješ mě," ozval se po chvíli. Carly sebou opět trhla. Tohle neměl říct! Jak to, že to nevěděla? ,,Ta propiska." Řekl a ukázal na její ruku.
,,Promiň?" řekla nejistě. On se pouze usmál.

Hned po zvonění se sebrala a rychlým krokem vyšla na chodbu. Vlasy se jí na zádech pohupovaly. Ne, prosím ne! Zvládnu to, už jsem skoro u dveří.
,,Carly," ozvalo se najednou za ní. Sakra. Otočila se, a kdo jiný tam byl než on? ,,Jmenuješ se tak, že jo?" ujistil se. Jenže ona mu nehodlala odpovědět, pouze se na něj dívala.
,,Nechalas tam chemii," řekl a podával jí malou učebnici. Vzala ji od něj a usmála se. Už chtěla odejít, ale on ji na poslední chvíli zastavil.
,,Počkej, nechceš doprovodit? Jdeš pěšky?" byl neodbytný!
,,Já chodím sama." Řekla a upřela na něj své hnědé, oříškové oči.
,,Já jsem Mike. Víš, myslel jsem, že by se ti hodilo mít tu nějaké přátele, když jsi tu nová." Řekl.
,,Přátele?" zeptala se, podívala se na něj, otočila se a vyběhla ven. Jenomže venku zrovna hrozně lilo. Nejen že měla úplně mokré oblečení a vlasy, ještě k tomu se jí roztekla tužka a řasenka na očích. Vždy si je silně malovala. Teď poznala jaká je to nevýhoda. Ale i přes to jí celou dobu v hlavě zněly Mikovy slova: Hodilo by se ti, mít nějaké přátele. Opravdu jsou tak důležití? Přežila bez nich sedmnáct let, proč by to nezvládla i nadále?

Celý další týden se jí podařilo Mikovi vyhýbat a nemluvit s ním. Současně kontrolovala zprávy, ale o mrtvém muži už se nikdo nezmínil poté, co zjistili, že byl vrah. A Carly? Denně si hrála s kuchyňským nožem a bránila touze odolání!

Before I die (4)

16. září 2013 v 18:03 | Fearnie |  Tajemné články!
Jo, už zase..:D :( Ale nebojte, už ve středu se můžete těšit na video nebo recenzi. Co byste chtěli více?:)

Before I die (3)

15. září 2013 v 14:00 | Fearnie |  Tajemné články!
Omlouvám se, že ted dávám podobné články. Kvůli hromadícímu učení začínám nestíhat. Ale napravím to! Můžete se těšit na daší kapitoly mých příběhů, recenze a videa.:) + Blogtour ! :)

Jsem nevinná - prolog

11. září 2013 v 17:33 | Fearnie
Je tady nová povídka a to - Jsem nevinná. Bude to místy stašidelné, místy psychoo... !:D Máte se na co těšit ;)
Zde banner:
Autorka je na banneru, děkuji moc Christine!:)

A prolog:

Mladá dívka běží temnou ulicí. Prudce se zastaví a naslouchá tichu. Otočí se a zhluboka oddechuje. Zapíchá ji v boku, teď ale nemůže skončit. Musí běžet dál. Rozhlédne se, zda ji nikdo nesleduje a běží dál. Proběhne okolo osamělého auta. Dlouhá sukně se jí při běhu omotává okolo kotníků. Běží a otočí se a v tom do někoho vrazí. Leží na zemi a když se rozkouká, natahuje se k ní ruka. Cizí, mužná ruka. Dívka, celá rozklepaná, se po ní natáhne. Postaví se a stojí naproti muži. Je o trochu vyšší než ona, ale do obličeje mu nevidí, muž stojí ve stínu. Pouliční lampa zvýrazňuje pouze jeho oči. Září jako ty nejjasnější hvězdy na nebi. Dívka se na něj naposledy podívá, poté se kolem něj protáhne a běží temnou ulicí pryč. To, že má na rukou krev, na to zapomněla. Že se právě tou rukou chytla toho muže? Teď už je to stejně jedno. Běží dál a jediné, co se jí odehrává v mysli je : Utíkej dál, Carly. Dokud je čas...

Zbytečný článek...

9. září 2013 v 19:08 | Fearnie |  Tajemný Deník
Znáte ten pocit, když si připadáte bezcenní? Že na vás nikomu nezáleží? Jo, právě tak se ted cítím. Tento článek nemusíte číst, ani komentovat, jen se potřebuju vypsat a brzo by mi došly volné stránky v deníku...
Máte přátele, důvěřujete jim a oni vás najednou zradí. Proč? Zajímalo by mě, co ti lidé mají za cíl a co ti vidí. Zradit vás. Ublížit vám. Baví je to ? Naplňuje štěstím? Mám toho dost...
Kámoška, které důvěřuju mě zradí a pak ještě píše, že ví, že je to její vina a já jsem na ni moc dobrá a takové kecy. Proč? Když jsem pro ni tak dobrá, asi bych se s ní jinak nebavila ne? Ach jo..
Nemám ráda lidi, co ukazují, že jsou lepší než ostatní. Ale ani ty, co říkají, jaké jsou nuly. Co to je za kraviny???? Každý jsme sice nějaký, ale jsme si rovnocenní! Každý může být nejlepší, ale podcenovat se? Nebo nadřazovat?

  • Vždycky se najdou lidi, kteří ti ublíží, ale ty nesmíš přestat věřit. Jen musíš být víc opatrný, komu uvěříš příště.
Jo, mám přátele kterým můžu věřit, ale.. co když i oni mě podrazí? Co když mě vymění...? Co když.... Bože, je tohle deprese???

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.


  • Když ztratíš pravého přítele, oběma se na nějakou chvíli zhroutí svět, když ztratíš přítele, který byl dobrým hercem, svět se hroutí jenom tobě.
Proč je tolik citátů, které pasují na náš život a nikdo jim nevěnuje pozornost? Proč jsou falešní lidé? Někteří lidé si nazaslouží být zrazeni a shozeni na zem. Neumí se zvednout. Já to umím, ale.. Bolí to. Nikomu nepřeju tu bolest...

Before I die (2)

9. září 2013 v 9:00 | Fearnie |  Tajemné články!
Before-i-die-bucketlist-limo-perfectbucketlist-favim.com-247540_large
557262_272198026219801_1329248814_n_large
540798_272135852892685_2068616306_n_large
565021_353643674730321_653598365_n_large

Město pannen

6. září 2013 v 17:14 | Fearnie |  Jednorázovky
Jsem na adapťáku, tak tady máte přednastavenou jednorázovou povídku!:) Ať se líbí, je to takový menší ,,horor".


Kdysi dávno bylo jedno malé městečko - Isera. Nacházelo se tam daleko za horama, nikde žádná jiná vesnice či město. Nebylo nikoho, kdo by dosvědčil, co se tam děje. Sluneční světlo sem dopadalo jen zřídka. Většinu dnů zde panovala šerá obloha a mlha, která se držela při zemi. Když jste procházeli přes náměstí, spousta lidí se na vás dívala. Nechtěli od vás odtrhnout oči, oni věděli, co se stane. Tráva zde skoro nerostla, a stromy? Ty byly staré, ztrouchnivělé....
Dlažební kostky se vám pod nohama hýbaly a z fontány už voda netekla... no hodně dlouho. Občas bylo slyšet hlasitý, pronikavý křik a hned na to, ho následoval ďábelský smích.
A jednoho dne se to stalo! Do vesnice se zatoulala dívka, která se o sebe uměla postarat. Ale mezi její slabé stránky patřilo to, že ráda objevovala nové věci a nic jí nenechalo chladnou.
Pomalu se šourala přes náměstí a v tom kolem ní prošla shrbená žena. Zastavila se těsně před ní a dívala se na ni očima, který byly zalité krví. ,,Odjeď, přineslas sem jenom zkázu!" Řekla najednou a pár lidí se otočilo. Jemně sebou škubli a propalovali dívku pohledem. Dívka se jen zasmála, obešla stařenku. Její kroky mířily tam, kvůli čemu sem přišla. Hřbitov!
Před ní se najednou tyčily obrovské staré vrata a za nimi pár zanedbaných hrobů. Zatlačila do brány, až se ozval nepříjemný skřípavý zvuk.
Dívka pomalu procházela mezi hroby a pak si všimla něčeho podivného. Jeden hrob byl prázdný. Byl vykopaný a žádná hlína, ale ani rakev v něm nebyla. Přistoupila blíže a chtěla si přečíst, kdo tam má být pohřbený. Ale na náhrobku stála kratičká báseň. Dívka, jakožto do všeho hr, ji přečetla nahlas:
,,Kdysi dávno za horami,
se to jen hemžilo pannami.
Při západu slunce vstávaly,
své hroby si pečlivě ustaly.
Noha nohu střídala,
žádná na jinou nedbala.
Každá měla jeden cíl,
zabít co nejvíce lidí, dle svých sil."
Když to dívka dočetla, ozvala se rána. BIM BAM. Dívka sebou trhla a uvědomila si, že hodiny odbíjejí šest hodin odpoledne. Obloha se zatáhla ještě více, pokud to bylo vůbec možné. Nastal západ slunce, ale to by tady muselo nějaké být.
Najednou se ozvalo něco podivného. KŘUP. Dívka se otočila a její plavé vlasy jí spadly do obličeje. Odhrnula si je a uviděla, že z nedalekého hrobu něco trčí. Přistoupila blíže a uviděla..... Pět prstů! Ruka se zahýbala a začala odhrnovat hlínu. KŘUP.
Z vedlejšího hrobu šla vidět noha, maso se zřejmě rozkládalo dlouho. Dívka si musela zacpat nos, nebylo to nic příjemného. Udělala krok dozadu, ale v tom do něčeho vrazila. Nebo spíše do někoho? Rychle s sebou trhla a prudce se otočila. Ale jakmile spatřila, kdo tam stojí, hrůzou jí div nevypadaly vlasy.
Před ní stála dívka, asi o hlavu vyšší. Vlasy jí trčely na všechny strany. Ruce natahovala k ní a z nohy jí trčelo kus masa. Její pohled byl nepřítomný, ale přesto šlo jasně vidět, o co jí jde. Udělala krok k ní a dívka couvla. Ale když se rozhlédla, uviděla stejné ,,přízraky". Nyní se tady belhalo asi deset takových dívek. Veronika nic nechápala, nervozně těkala pohledem a rozhlížela se, kam by utekla. Najednou uviděla něco, co vzdáleně připomínalo kostel, možná hrad. Vydala se tam. Rychlými pohyby se protáhla kolem ,,vetřelkyň" a utíkala k hradu. Jo, byl to hrad. Poznala to, když stála před jeho bránami. Prudce stlačila kliku a vešla dovnitř. Dveře za sebou zabouchla a zhluboka oddechovala.
,,Nám neutečeš," ozval se ženský hlas a Veronika spatřila ženu, z hrobu! Nevšimla si díry, kterou sem klidně mohl kdokoliv vejít. Na nic nečekala a vydala se po kamenitých schodech do horního patra. Nahnula se přes zábradlí a uviděla, že tyhle ženské nezastaví nic! Plazily se po schodech a dávaly do toho veškerou energii, takže byly i docela rychlé. Veronika se rozhlížela a její pohled skončil na kovové desce, vysící na stěně. Přistoupila blíže a cosi v její hlavě jí říkalo, aby ten nápis přečetla. Jenže dvě nemrtvé ženy k ní už natahovaly ruce, místily se v ní nejrůznější pocity. Chtěla to přečíst, ale bála se, že se nic nestane. Rozhodla se.
,,Kdysi dávno se ve vesnici objevila záhadná žena. Byla proslavena tím, že se o ní říkalo, že vstala z hrobu. Jak se ale někdo takový pak udrží při životě? Tenhle hrad bylo její sídlo. Zvala si sem mladé dívky, aby se ,,seznámila se sousedy". Ty dívky už ovšem nikdo nikdy neviděl. O dva roky později byly dívky nalezeny. Žena je zakopala na hřbitově. Každá žena vypadala stejně. Měla na krku dvě díry. Žena každou kousla do krku a vypila z nich krev. Ale nebyla upír, byla to ,,Mrtvá panna". Zabíjela dívky, které byly panny. Bezmocné a slabé. Vypila z nich krev a nechala je umřít. Jenže jí unikla jedna věc! Ty ženy neumřely, žijí dodnes. A kdo je probudí, už nikdy je nedokáže zase přimět spát!"
Veronika to dočetla a se slzami v očích se otočila na ženy, které k ní stále natahovaly své ruce. Byla v pasti. Myslela si, že si přečte, jak se zachránit, ale místo toho se dozvěděla, že nemá šanci. Probudila monstrum, které už nelze uspat. Je v koncích.
Dřepla si na zem a zvedla oči. Ženy se nad ní skláněly a chystaly se pít. Veronice se oči zalily krví a poté už nikdy nic neuviděla...